Listopadová pranostika: Když ještě v listopadu hřmívá, úrodný rok nato bývá
Mohlo by se zdát, že pozdní podzim již v našich zeměpisných šířkách už nepřináší žádné sezónní plodiny. Opak je pravdou, i v listopadu je možné využívat čerstvě sklizených potravin. Nabídka sice není tak pestrá jako v letních měsících, přesto dokáže potěšit nejednoho labužníka. Domácí potraviny můžeme také zakoupit na oblíbených farmářských trzích.
Listopad je poslední měsíc sklizně. Co zůstalo na poli, musí dolů před tuhými mrazy – a co se sklidilo, rozhoduje o tom, co bude na stole až do jara. Zároveň je to měsíc, kdy chlad zeleninu vylepšuje: růžičková kapusta, kadeřávek i tuřín po prvních mrazících znatelně sládnou.
Pranostika o listopadovém hřmění je jednou z mála, které slibují dobrý rok. Bouřka v tuhle dobu znamená neobvykle teplý podzim, po kterém prý přichází úrodné léto.
Seznam listopadových potravin
Zelenina
Artyčok
Hlávkové zelí
Kapusta
Mangold
Polníček
Pórek
Růžičková kapusta
Řeřicha
Sladké brambory
Špenát
Tuřín
Ovoce
Tropické ovoce
Košťálová zelenina vládne listopadu
Hlavními plodinami tohoto období je košťálová zelenina. Do této skupiny patří hlávkové zelí, hlávková kapusta, kapusta kadeřávek, růžičková kapusta. Dále pak pórek, tuřín, řeřicha, polníček, ořechy.
Začneme od košťálové zeleniny, od zelí. Zelí je nám přístupné v podstatě po celý rok, vydrží velmi dlouhou dobu, pokud je správě uskladněno. Sice na úkor vitamínů, ale je možné ho uchovat i ve sterilovaném stavu, další možností je již výše zmíněná úprava kysáním.
Kapusta nemá takovou popularitu jako zelí, přestože si v něm po stránce prospěšnosti pro zdraví ničím nezadá. Stejně jako zelí je velmi bohatá na vitamíny a minerální látky (obsahuje vitamin C, vitamíny skupiny B, karoten, vitamín E a K, kyselinu listovou, draslík, vápník, hořčík, železo, fosfor, selen).
Další plodinou, kterou je možné sklízet v listopadu je pórek. Dalo by se říci, že je to u nás populární plodina díky svému širokému využití v kuchyni. Je podobně jako cibule štiplavý, ale jemnější. Skladováním se jeho štiplavost zvýrazňuje. Byl oblíbenou zeleninou římského císaře Nera. Tradovalo se, že právě díky póru měl tento zdatný řečník stále silný a pevný hlas.
Dalším zástupcem listopadové zeleniny je polníček. Patří mezi listovou zeleninu, svým vzhledem je podobný špenátu. Podobně jako pórek byl součástí stravy již ve starém Římě. Běžně roste planě, v kuchyni se pak využívají vyšlechtěné odrůdy.
Pokud se zmíní pozdní podzim a sezónní zelenina, nelze opomenout ani tuřín, příbuzný vodnice. Je to kořenová zelenina s bulvami, které částečně vyčnívají nad zem. I tato plodina má svou dlouhou historii. Je známa již 4000 let.
Listopad ve spíži
Kysání zelí je typicky listopadová práce. Potřebuje pevnou pozdní hlávku s vyšším obsahem sušiny – rané zelí se na kysání nehodí, je příliš měkké. Kvašení dělá zelí to, co ho historicky proměnilo z obyčejné zeleniny v zásadní potravinu: uchová v něm vitamin C přes celou zimu. Britské námořnictvo ho v 18. století vozilo na lodích právě proto.
Živé mléčné bakterie v kysaném zelí ale zahřátím nad zhruba padesát stupňů zanikají. Kdo je chce, musí část zelí jíst syrovou – vařené zelí je stále zdroj vlákniny a vitaminu C, jen už ne bakterií.
Listopad je také poslední chvíle na kdoule a dýně, které ještě zbyly na zahradě. Kdoule se prakticky nedá jíst syrová, ale uvařená změkne, zesládne a často zrůžoví; díky vysokému obsahu pektinu z ní rosoly tuhnou i bez želírovacího cukru.