Kdoule pochází z Iránu a Kavkazu. Například v Řecku byla tato rostlina zasvěcena bohyni Afroditě. Věřilo se, že plody kdouloně slouží jako afrodiziakum.
Kdoule obsahuje
- vitamin C
- vitaminy skupiny B
- provitamin A
- zinek, draslík, železo, vápník
- pektiny, silice
Vlastnosti kdoule
- patří k ovoci s nejvyšším obsahem pektinu, rozpustné vlákniny – proto z ní rosoly tuhnou i bez želírovacího cukru
- vláknina přispívá k normální funkci střev
- obsahuje vitamin C přispívající k normální funkci imunitního systému, draslík a měď
- svíravou chuť syrové dužniny způsobují tříslovinné látky, které se varem rozkládají
- energeticky je skromná, kolem 57 kilokalorií na sto gramů – to už ale neplatí pro kdoulový sýr, který je z velké části cukr
Plody rostou na keři nebo stromu, který dosahuje výšky až 6m. Plody jsou jako na ilustrační fotografii kulovitého tvaru. Mohou být však i podlouhlé. Mohou připomínat jablka. Tyto plody jsou ovšem tvrdé a v syrovém stavu si jich moc neužijete. Ale hezky voní.
Při zpracování je vždy důležité odstranit všechna semena. Ta mohou způsobit žaludeční potíže, protože obsahují kyanogenní glykosid amygdalin.
Vzhledem k tomu, že za syrova jsou kdoule nepoživatelné, jejich nejčastější použití bývá k výrobě marmelád, džemů a kompotů. Na Balkáně můžete narazit na kdoulenku 😉 (pálenka z těchto plodů). Spousta zahrádkářů ji také používá jako okrasnou plodinu. Před zpracováním kdoule raději oloupejte jejich žlutou slupku. Dužnina při zpracovávání hnědne. Můžete si pomoct klasickou citronovou vodou. Tu pak samozřejmě vylejete. Dále se dají kdoule velmi dobře sušit. Doporučuje se při teplotách 40–50°C.
Tato plodina se prý využívá i v kosmetickém průmyslu pro svůj obsah tříslovin a taninu. Dříve se také používaly pro ovonění prádla při praní nebo se rozmísťovaly po bytě, aby jej hezky provoněly.
Pěstování kdouloní
- pro úspěšné pěstování je potřeba teplejší podnebí (Střední Čechy, Jižní Morava)
- půda by měla být spíše kyselejší a odvápněná
- vysazovat je můžete na podzim nebo na jaře v rozmezí 4–5m
- je odolná proti různým chorobám, takže se vám dožije mnoha let
- srážkově není moc náročná
- v prvních letech je potřeba výchovným řezem založit kosterní větve
- výhony nezkracujeme – zrovna tam kdouloň nejvíce kvete
- před zimou se doporučuje zateplit kořeny
Jak kdoule vybrat a skladovat
Zralá kdoule je sytě žlutá, tvrdá jako kámen a hlavně mimořádně voní – jediný plod provoní celou místnost. Zelenožluté plody nechte ještě pár dní ležet, dozrají. Chloupkový povlak na slupce je přirozený a před zpracováním se otírá utěrkou.
Kdoule vydrží dlouho: v chladné spíži nebo ve sklepě několik týdnů až měsíců, protože tvrdá dužnina odolává. Neskladujte je vedle jiného ovoce a zeleniny – jejich silná vůně se přenáší na všechno okolo, hlavně na jablka a brambory.
Kdoule v kuchyni
Kdoule se prakticky nedá jíst syrová – dužnina je tvrdá, svíravá a kyselá. Teprve varem se promění: změkne, zesládne a často zrůžoví až zčervená, protože se v ní teplem mění barviva.
Nejznámější je kdoulový rosol a kdoulový sýr, hustá pasta, která se ve Španělsku pod jménem membrillo podává k ovčímu sýru. Kdoule se také přidávají k jablkům do štrúdlu a koláčů, kde dodají vůni, nebo k pečené kachně a skopovému. Loupou se špatně, takže je jednodušší uvařit je i se slupkou a pak propasírovat.
Odkud kdoule pochází
Kdouloň obecná pochází z Kavkazu a severní Persie a pěstuje se déle než jabloň. Ve starověkém Řecku byla zasvěcena Afroditě a jako svatební ovoce symbolizovala plodnost a lásku; podle části badatelů byla „zlatým jablkem“ řeckých bájí právě kdoule.
Ve střední Evropě zdomácněla ve středověku a v českých zahradách patřila ke stromům, které se sázely spíš kvůli vůni a zavařeninám než kvůli ovoci k jídlu. V posledních letech se k ní pěstitelé vracejí, mimo jiné proto, že je nenáročná a odolná.
Čím kdoule prospívá
Kdoule patří k ovoci s nejvyšším obsahem pektinu, rozpustné vlákniny – právě proto z ní rosoly tuhnou i bez želírovacího cukru. Vláknina přispívá k normální funkci střev.
Obsahuje také vitamin C přispívající k normální funkci imunitního systému, draslík a měď. Svíravou chuť syrové dužniny způsobují tříslovinné látky, které se varem rozkládají. Energeticky je skromná, kolem 57 kilokalorií na sto gramů – to už ale neplatí pro kdoulový sýr, který je z velké části cukr.
Zdroje a další čtení
Údaje o složení a znění účinků vycházejí z níže uvedených zdrojů. Text má informativní povahu a nenahrazuje radu lékaře ani odborníka na výživu.
- Složení potraviny: FoodData Central (databáze ministerstva zemědělství USA)
- Znění účinků živin: Registr zdravotních tvrzení EU
- Odborné studie: Google Scholar – Cydonia oblonga
- Knihy: Google Books – Cydonia oblonga
