Šťovík

V sezóně

Šťovík
Šťovík

Šťovík obsahuje

  • třísloviny, silice, vápník, draslík, železo, mangan
  • provitamin A a vitamin C

Vlastnosti šťovíku

  • je bohatý na vitamin C, který přispívá k normální funkci imunitního systému, a na hořčík
  • energeticky je téměř zanedbatelný
  • kyselou chuť dává kyselina šťavelová, která ve větším množství váže vápník a železo a zhoršuje jejich vstřebávání
  • lidem s ledvinovými kameny, dnou nebo revmatem se větší množství šťovíku nedoporučuje
  • v lidovém léčitelství patřil k první jarní zeleni po zimě

Jak šťovík vybrat a skladovat

Mladé listy jsou světle zelené, měkké a mají nejjemnější kyselost. S přibývajícím stářím listy tmavnou, tuhnou a kyselost se stává ostřejší. Vybírejte proto svěží nezavadlé listy bez skvrn, ideálně menší.

Šťovík vydrží krátce – v lednici zabalený do vlhké utěrky dva až tři dny. Dá se ale dobře zmrazit: krátce podušený na pánvi zeleň ztratí a zredukuje se na kaši, kterou lze zamrazit v porcích a v zimě použít do polévky.

Šťovík v kuchyni

Kyselost šťovíku pochází z kyseliny šťavelové a při zahřátí listy okamžitě zešednou a rozpadnou se – to není chyba, ale jeho přirozená reakce. Právě proto se z něj dělají krémové polévky a omáčky spíš než ozdoby.

Klasikou je šťovíková polévka se smetanou a vejcem a šťovíková omáčka k vařenému hovězímu. Syrové mladé lístky osvěží zelený salát nebo tvarohovou pomazánku a dobře se snesou s vejcem, bramborem, smetanou a rybou.

Odkud šťovík pochází

Šťovík kyselý roste planě po celé Evropě, v Asii i v Severní Americe a v našich lukách je běžnou rostlinou. Jako zelenina se sbíral už ve středověku, kdy patřil mezi první jarní zeleň dostupnou po zimě.

Ve francouzské kuchyni se z něj stala samostatná surovina – oseille patří ke klasickým omáčkám k rybám. U nás zůstal spíš zeleninou domácích kuchyní a jarního sběru.

Čím šťovík prospívá

Šťovík je bohatý na vitamin C a hořčík a energeticky téměř zanedbatelný. Vitamin C přispívá k normální funkci imunitního systému, což je v předjaří, kdy šťovík vyráží, docela praktické.

Zároveň platí, že kyselina šťavelová, které vděčí za chuť, ve větším množství váže vápník a železo a zhoršuje jejich vstřebávání. Lidem s ledvinovými kameny, dnou nebo revmatem se proto větší množství šťovíku nedoporučuje; pro ostatní je občasná porce bez problému.

Zdroje a další čtení

Údaje o složení a znění účinků vycházejí z níže uvedených zdrojů. Text má informativní povahu a nenahrazuje radu lékaře ani odborníka na výživu.