Chřest – Sezónní potraviny

Chřest obsahuje

velké množství betakarotenu – provitaminu vitaminu A (je nezastupitelný pro zdravý zrak, kůži, obnovu sliznic a také je prevencí proti některým typům rakovinného bujení)
vitamin E a C
vitaminy skupiny B, jako thiamin (B1), riboflavin (B2), pyridoxin (B6), biotin (H) a niacin (B3), kyselina pantotenová (B5) a velké množství kyseliny listové (B9)
draslík a zinek
fosfor, železo, jód a sodík

Vlastnosti chřestu

je zdrojem kyseliny listové, která přispívá k normální tvorbě krve
obsahuje vitamin K, jenž přispívá k udržení normálního stavu kostí
vláknina v něm přispívá k normální funkci střev
energeticky je nenáročný – ve stovce gramů je kolem 20 kilokalorií
obsahuje asparagin, který působí močopudně; je také důvodem, proč po chřestu bývá cítit moč
posilující a afrodiziakální účinky, které se mu tradičně připisují, doloženy nejsou

Chřest a zdraví

Chřest je lehce stravitelný, energeticky nenáročný a obsahuje vitaminy skupiny B, vitamin C, vitamin K a z minerálních látek draslík, hořčík, fosfor, vápník a železo. Je prakticky bez tuku, takže se dobře hodí do jídelníčku, kde se hlídá příjem energie.

Nejvýznamnější je obsah kyseliny listové, která přispívá k normální tvorbě krve, a vitaminu K, jenž přispívá k udržení normálního stavu kostí. Za typickým pachem moči po chřestu stojí asparagin a sirné látky, které z něj vznikají – jde o neškodný jev, který navíc necítí každý.

V lidovém léčitelství se chřest tradičně používal jako močopudný prostředek a připisovala se mu povzbuzující i afrodiziakální moc. To jsou historické představy, ne doložené účinky.

Pěstování

Je to nenáročná trvanlivá zelenina pěstovaná ze semen. Před tím, než se rozhodnete založit si chřestový záhonek, musíte si předpěstovat sadbu. To znamená, že osivo je třeba vysít o rok dříve, v termínu od konce března do začátku dubna do pařeniště, případně koncem dubna přímo do půdy.

Sklizně se však dočkáte až ve třetím roce pěstování. V dalších letech je důležité hnojení, prevence nemocí, přihrnování půdy v případě bílých výhonků a opatrná sklizeň. Po sklizni se chřest nedá dlouho skladovat, vydrží tak tři – čtyři dny ve vlhké utěrce v chladničce.

Jak chřest vybrat a skladovat

Čerstvý výhonek je pevný, rovný a hlavička na jeho konci má těsně uzavřené šupiny. Řez na spodním konci má být vlhký a světlý – zaschlý, dřevnatý nebo popraskaný konec prozradí, že chřest leží už několik dní. Dobrým vodítkem je i zvuk: čerstvé výhonky o sebe při tření tiše vržou.

Chřest je zelenina, která si na čekání nepotrpí – cukry v něm se poměrně rychle mění na vlákninu a chuť tím ztrácí. Nejlépe ho zpracujte hned. Když to nejde, postavte výhonky do sklenice s trochou vody jako kytici, přikryjte sáčkem a dejte do lednice; takto vydrží tři až čtyři dny. Zabalení do vlhké utěrky funguje podobně.

Chřest v kuchyni

Zelený chřest se loupat nemusí, u silnějších výhonků stačí oloupat spodní třetinu. Bílý chřest se loupe celý – od hlavičky směrem dolů – a dřevnatý konec se odlomí tam, kde výhonek sám povolí. Vaří se krátce, podle tloušťky pět až deset minut ve slané vodě; správně uvařený zůstává na skus.

Chuťově si rozumí s máslem, vejcem a citronem, tedy se vším, co stojí za holandskou omáčkou. Dobře mu sluší i šunka, parmazán, nové brambory nebo jen dobrý olivový olej. Zelený chřest se dá také rychle orestovat na pánvi či opéct na grilu, kde získá oříškovou chuť.

Odkud chřest pochází

Chřest lékařský roste planě ve východním Středomoří a v Přední Asii. Jako pěstovanou zeleninu ho znali už Egypťané a Římané a od 16. století se šířil evropskými zahradami. V českých zemích je s ním nejvíc spojené Ivančicko na jihu Moravy, kde se chřestu daří v písčitých půdách a kde se pěstuje od 19. století.