Houby obsahují
- vlákninu
- provitamín A
- vitamín B
- vitamín D
- draslík, vápník, hořčík, železo
- chitin
Vlastnosti hub
- jsou energeticky velmi skromné – kolem 22 kilokalorií na sto gramů – a obsahují bílkoviny a vlákninu přispívající k normální funkci střev
- buněčné stěny hub tvoří chitin, tedy jiný typ vlákniny než u rostlin
- obsahují vitaminy skupiny B, zejména riboflavin a niacin, a selen
- jsou jedním z mála nezvířecích zdrojů vitaminu D – jeho množství roste, když jsou vystaveny slunečnímu světlu
- houby dobře vážou těžké kovy a radioaktivní látky z půdy, proto se nedoporučuje jíst je ve velkém množství ani sbírat u silnic a průmyslových areálů
- sbírejte pouze houby, které bezpečně poznáte; většina druhů se navíc nejí syrová
Jak houby vybrat a skladovat
Při sběru platí jediné pravidlo bez výjimky: sbírejte pouze houby, které bezpečně poznáte. Neznámý druh nechte stát a nespoléhejte na lidová pravidla o zbarvení cibule, stříbrné lžičce nebo o tom, co ohryzali slimáci – žádné z nich nefunguje. V pochybnostech se dá nález ukázat v houbařské poradně.
Houby noste v prodyšném košíku, ne v igelitu – v uzavřeném sáčku se zapaří a rychle se v nich množí bakterie. Doma je zpracujte co nejdřív, ideálně týž den. V lednici v papírovém sáčku vydrží dva až tři dny. Nemyjte je ve vodě, kterou nasáknou; stačí je očistit kartáčkem nebo utěrkou.
Houby v kuchyni
Houby se z velké části skládají z vody, kterou při tepelné úpravě pustí. Když je hodíte na příliš studenou nebo přeplněnou pánev, začnou se dusit ve vlastní šťávě a nezhnědnou. Rozpalte pánev pořádně, dejte houby v jedné vrstvě a nesolte hned – sůl z nich vytáhne vodu.
Klasikou jsou smaženice, houbová omáčka, kuba a polévka; sušené houby stačí namočit a jejich voda je sama o sobě silný vývar. Většina hub se nejí syrová a dostatečná tepelná úprava je u nich pravidlem. Hotová houbová jídla rychle zchlaďte a spotřebujte do druhého dne.
Odkud houby pocházejí
Houby netvoří ani rostliny, ani živočichy – jsou samostatnou říší organismů, která je genetiky vzato bližší živočichům než rostlinám. To, co sbíráme, není celá houba, ale jen plodnice; vlastní organismus tvoří podhoubí prorůstající půdou, které může být staré desítky let.
Většina našich jedlých hub žije v symbióze s lesními stromy – vyměňuje s jejich kořeny minerální látky za cukry. Právě proto se hřiby a klouzci nedají pěstovat na poli a proč houbaři vědí, že se vyplatí hledat pod určitými dřevinami. Pěstovat se dají jen houby rozkládající dřevo a substrát, jako žampiony a hlívy.
Čím houby prospívají
Houby jsou energeticky velmi skromné – kolem 22 kilokalorií na sto gramů – a přitom obsahují bílkoviny a vlákninu, která přispívá k normální funkci střev. Jejich buněčné stěny tvoří chitin, tedy jiný typ vlákniny než u rostlin.
Zajímavé jsou obsahem vitaminů skupiny B, zejména riboflavinu a niacinu, a selenu. Houby jsou také jedním z mála nezvířecích zdrojů vitaminu D – jeho množství roste, když jsou vystaveny slunečnímu světlu.
Platí u nich ale i jedno omezení: houby dobře vážou těžké kovy a radioaktivní látky z půdy, proto se nedoporučuje jíst je ve velkém množství a sbírat je v okolí silnic a průmyslových areálů.
Zdroje a další čtení
Údaje o složení a znění účinků vycházejí z níže uvedených zdrojů. Text má informativní povahu a nenahrazuje radu lékaře ani odborníka na výživu.
- Složení potraviny: FoodData Central (databáze ministerstva zemědělství USA)
- Znění účinků živin: Registr zdravotních tvrzení EU
- Odborné studie: Google Scholar – Fungi
- Knihy: Google Books – Fungi
