Kdoule pochází z Iránu a Kavkazu. Například v Řecku byla tato rostlina zasvěcena bohyni Afroditě. Věřilo se, že plody kdouloně slouží jako afrodiziakum.
Kdoule
Kdoule obsahuje
- vitamin C
- vitaminy skupiny B
- provitamin A
- zinek, draslík, železo, vápník
- pektiny, silice
Vlastnosti kdoule
- pomáhají trávícímu ústrojí
- doporučujeme při bolestech v krku
- používají se při krvácení
- odstraňují zápach z úst
Plody rostou na keři nebo stromu, který dosahuje výšky až 6m. Plody jsou jako na ilustrační fotografii kulovitého tvaru. Mohou být však i podlouhlé. Mohou připomínat jablka. Tyto plody jsou ovšem tvrdé a v syrovém stavu si jich moc neužijete. Ale hezky voní.
Při zpracování je vždy důležité odstranit všechna semena. Ta mohou způsobit žaludeční potíže, protože obsahují kyanogenní glykosid amygdalin.
Vzhledem k tomu, že za syrova jsou kdoule nepoživatelné, jejich nejčastější použití bývá k výrobě marmelád, džemů a kompotů. Na Balkáně můžete narazit na kdoulenku 😉 (pálenka z těchto plodů). Spousta zahrádkářů ji také používá jako okrasnou plodinu. Před zpracováním kdoule raději oloupejte jejich žlutou slupku. Dužnina při zpracovávání hnědne. Můžete si pomoct klasickou citronovou vodou. Tu pak samozřejmě vylejete. Dále se dají kdoule velmi dobře sušit. Doporučuje se při teplotách 40 – 50°C.
Tato plodina se prý využívá i v kosmetickém průmyslu pro svůj obsah tříslovin a taninu. Dříve se také používaly pro ovonění prádla při praní nebo se rozmísťovaly po bytě, aby jej hezky provoněly.
Pěstování kdouloní:
- pro úspěšné pěstování je potřeba teplejší podnebí (Střední Čechy, Jižní Morava)
- půda by měla být spíše kyselejší a odvápněná
- vysazovat je můžete na podzim nebo na jaře v rozmezí 4 – 5m
- je odolná proti různým chorobám, takže se vám dožije mnoha let
- srážkově není moc náročná
- v prvních letech je potřeba výchovným řezem založit kosterní větve
- výhony nezkracujeme – zrovna tam kdouloň nejvíce kvete
- před zimou se doporučuje zateplit kořeny